Literatura referáty
referát z literatury: Michal Viewegh - Báječná léta pod psa
Ukázka z referátu Michal Viewegh - Báječná léta pod psa
... jen listopadová revoluce, po které on i jeho žena dostali místa, která odpovídala jejich vzdělání, a po které mohl Kvido vydat svou první necenzurovanou knihu.
Vzhledem k tomu, že je kniha pojata jako Kvidova autobiografie, nás nechává nahlédnout do nejpřísnějšího rodinného soukromí a popisuje běžné rodinné konflikty a stavy, které jsou bez ohledu na svou vážnost čtenáři předloženy zlehčenou humornou formou. Kromě humoru a skryté nadsázky jsou v knize vědomě, ale nenápadně, zvýrazněny a zesměšněny nejtypičtější prvky komunistického režimu. Rychlý spád děje je prokládán výpisky z Kvidova deníčku a některé kapitoly jsou zpracovány jako scénář divadelní hry, což knize přidává na originalitě. Jazyk byl použit vesměs hovorový, blízký hlavním hrdinům i čtenáři.
Úryvky z knihy:
Tak jako mnozí před ním i po něm byl Kvidův otec Západem šokován. ?Připomínal tak trochu matku z Erbenova Pokladu,? líčil později Kvido Pavlu Kohoutovi.
I když sklidil se svým žertovným přirovnáním úspěch,¨nebylo příliš přesné: Jeho otec byl barevností a čistotou ulic, velkolepostí staré i moderní architektury, bohatstvím plných výloh a mnohým dalším samozřejmě také ohromen ? avšak nebyl tím ani dočasně oslněn, jak tomu bylo právě u dotyčné Erbenovy nešťastnice. Navíc přirovnání nepostihovalo to, co Kvidova otce na Západu fascinovalo vůbec nejvíc: totiž onen nijak přehnaný, ale všudypřítomný a jaksi samosebou se rozumí respekt k jeho vzdělání, práci a znalostem.
Cítil ho při všech jednáních, která vedl, ale ještě více si ho uvědomoval, když pro něj poslali firemní vůz, když mu do hotelového pokoje nechali zavést telefon, když ho pozvali na prohlídku Londýna a na večeři, třebaže kontrakt byl již předběžně uzavřen. Nakonec se ho zeptali, jestli má nějaké speciální přání.
?Ano,? řekl Kvidův otec anglicky. ?zeptejte se mě ještě jednou.?
Dveře se před ním najednou automaticky otevíraly. Pokud na to nebyly zařízeny, otevřel mu je občas někdo jiný: hotelový vrátný, liftboy, k tomu určený zaměstnanec. Telefonní automat fungoval. Když jeho anglický kolega zdvihl jednoho odpoledne na Kensington Road ruku, taxík ihned zastavil. Policisté se usmívali. Řidiči luxusních limuzín mu dávali na přechodech přednost. Toalety voněly. Pero na poště, které až dosud nikdo neukradl, nespouštělo. Lidé mu vesele nabízeli noviny, lístky na dostihy, vstup do církve a do armády, pětibarevnou zmrzlinu, domy na prodej, masáže, boty a cestu na Filipíny. Ženy v Soho mu vlídně nabízely svou lásku. Věci, na kterých stál, seděl, psal a ležel, zářily čistotou, neviklaly a se (natož aby byly pokálené od andulek). Šampón, který si koupil, mu nevytekl do aktovky. Když si s ním dvakrát umyl vlasy, zbavil se lupů, které se mu sypaly z hlavy celých třicet let. Poprvé v životě tak mohl jít bez ostychu k holiči, který ho poprvé v životě ostříhal tak, že účes odpovídal tvaru jeho obličeje. Připadal si rázem hezčí.
Připadal si úspěšnější.(111-112)
JARUŠKA (obdivně): Fakt? Tys řídil?
KVIDO (nápadně neochotně): No.
JARUŠKA (polekaně): Co se stalo?
PACO :Nic. Přejel jednoho psa.
JARUŠKA (chlácholivě): To se přece může stát každému řidiči, Kvido. No ták!
PACO: Jenže tenhle byl v boudě?(231)
20. listopadu 1968
Podařilo se mi pro otce sehnat dva velké kusy vzácného ebonitového dřeva, které kdosi zcela neodpustitelně zahodil na smetiště pod Bílým kamenem. Když jsem dřevo dotáhl domů, stále ještě nikdo nebyl doma. Chodí z práce čím dál později. Řekl jsem jim, že neměli přijímat job, na který evidentně nestačí. Všichni ostatní chodí domů o půl třetí.
21. listopadu 1968
Otec prohlásil, že to není ebonit, ale ohořelý bakelit, ale že mi přesto děkuje. Choval se ke mně trochu chladně. Matka mě ale pochválila a řekla, že mám ostrůvkovitou inteligenci. Jinak se ovšem baví výlučně o práci, ačkoli ještě před dvěma měsíci věděli o varném skle úplné prd. Což jsem jim také řekl.(47)
Charakteristika díla:
Schopnost dějového vyprávění, zdůraznění literárnosti textu (četné citáty a odkazy), vypravěčova hra s příběhem, čtivost.
Vlastní názor na knihu:
Myslím, že téměř každému je znám tento román ve filmovém zpracování. K četbě této knihy jsem se dostala i díky mým přátelům, kteří mi knihu Viewegha doporučili, ale film jsem bohužel dosud neviděla. Viewegh zde prezentuje svůj mimořádný talent ? jak vypravěčský, tak sarkastický ? téměř na každé stránce jsem našla vtipnou stránku, nebo jen větu, slovo. Kniha je proložena dialogy, a proto děj neztrácí spád. Nejzábavnější mi ovšem přišlo, že zde neexistovala hranice mezi realitou a fantazií autora, protože ať už byly některé příhody sebevíc neuvěřitelné, nikdy jste si nemohli být jisti, že se to doopravdy nestalo. Protože doba ?báječných let pod psa? byla také dobou v duchu hesla ?nic není nemožné??
Celý referát Michal Viewegh - Báječná léta pod psa
jguijujhfjgizihkh
(katka jakischová, 16. 3. 2009 9:17)